Což sbíráš tak krásné kvítí,
což vínky ozdobné máš!
o pověz, komu to kvítí,
komu ty vínky dáš?
„K zábavě vlastní je sbírám
„jeť kvítí můj rozmar,
„a zvím-li komu se líbí,
„hned dám je, dám já mu je v dar.“
Též zpívám já písně svoje
jak srdce mé kdy velí,
a nikdo neslyší zpěv můj
a nikdo s ním neželí.
Což krásněji zavznívá píseň
družné-li duši zazní!
„Což krásněji zaskví se kvítí
„zasvěcené příteli.“
„Ach komu mám vínek víti?“
Uviň ho dítě pro mě!
„A tobě-li nasbírám kvítí?“
zní Tobě má píseň jemně.
Budiž! ať již svazek nám srdce
v slasti pojí, v žalu den,
náš svazek uvit je z kvítí
a zpěvem je zasvěcen.