Pryč jen v dáli, konec světa,
hrom nechť duby kácí, smetá,
sivý blesk nechť nebem krouží,
divé moře ať si bouří:
pryč za moře, dál i dál
z krajin těch, kde žal mi zrál!
Nechci víc těch očí zříti,
z nichž tak svůdné kouzlo svítí;
nechci slyšet toho hlásku
jenž by znal mou strastnou lásku,
hlas i oko, obé šálí – –:
proto vzhůru, pryč – jen v dáli!
Nechci jí ni „s Bohem“ dáti,
nebudeť se po mně ptáti. – –
Půjdu pryč – na konec světa,
za mořem snad mír mi zkvétá:
tam uchráním duši svou
snad před kouzlem – očí dvou!