Pán i čeleď tvrdě spali,
i ten prorok, kohout, spal,
když se přes sousední střechy
celý zástup koček bral.
Do předsíně panské přišly
ku zpěváckým závodům;
mohl by však z jejich zpěvu
člověk přijít o rozum.
Morous, co je Mourkův tatík,
dával takt až běda jak,
a z obou stran pomáhá mu
zpívat kotě nebožák.
A už tančí všecky kočky,
skáčou, dupčí ze všech sil,
kňučí, prskaj’, hrabou, škrabou,
až se sám pán probudil.
Chytne klacek, po tmě skočí
do vedlejší světnice,
mlátí klackem, zvrátí stolek
rozbije si sklenice.
Klopýtne přes vlastní nohy,
vyrazí si zuby dva,
hodiny si strhne ze zdi:
„Přenáhlenost škodívá.“