Dobře máte, milé dívky,
jsem a budu motýlem,
české kvítí, české děvy
dá-li Bůh jen podílem.
Motýl prý na hrobech bývá
znakem nesmrtelnosti:
kéž se na hrob slávy naší
pel mých písní uhostí.
Kéž bych nad hrobem tím velkým,
v lůně kvítkův, našich děv,
zazpívat moh’ do všech světů,
jeden nesmrtelný zpěv.
Nesmrtelným jsa bych zpíval
o vás Češky věčný zpěv,
až by vstala nám zas sláva,
probudil se – český lev.