Ze sivého mraku luna klidná
když vychází,
věrně mořských vln ji jasnost vlídná
doprovází.
Moře srdce mého se ti koří
co své luně,
ty když jemu záříš, láskou hoří,
láskou stůně.
Stůně a v něm chví se, dívko ladná,
jedna struna,
teskně lká, že’s bez citu, žes chladná
jak ta luna.