Chodí děva kolem vody
tiché slzy ronívá
a své líčko uzardělé
ku srdéčku klonívá.
Čí to obraz v srdci nosí?
ani on snad netuší:
smíť jen dívka lásku cítit,
víc však – – se jí nesluší!
Proto líčko k srdci kloní
k obrazu tam šepotá:
„ó jak vroucně miluji Tě
slunce mého života!“
Došeptala, ztichla děva
a naslouchá k srdci zas’,
zdaž podobně: „Miluji Tě!“
u vnitř neodpoví hlas!