Pláče děvče v komůrce své
že stín dělí milenců dvé,
že stín kalí výsluní:
marně bledá dívka lkala,
sama v komůrce čekala –
měsíček jen byl u ní.
V tiché komůrce se modlí,
ptá se noci, kdy s ním prodlí
a zažije slastných dob:
měsíček však tichou tváří
do komůrky na ni září,
a v dáli na jeho hrob.
Když se dívka domodlila,
tichost se v ní rozhostila,
že nebe slib vyplní:
Kynul ten, jenž ji oblíbil,
anjel smrti ji políbil:
Měsíček jen byl u ní.