Milý hochu, nejsi věrným,
jak jsi jindy býval:
ptala jsem se lesa na to
a on hlavou kýval.
Když jsi tenkrát u zálesí
o lásce mi zpíval –
věřila jsem; les však hlavou
povážlivě kýval.
Věřila jsem, vždyť úpřímně
v oko mé se’s díval;
proč už tenkrát les tou hlavou
nedůvěrně kýval?
Vím teď, co les dávno věděl,
kolik jsi jich míval:
s Bohem! hledej jinde štěstí,
les mi k tomu kýval.