Chodívá kolem jezera
v měsíčném dívka úsvitu,
a že ji trápí nevěra,
v přírodě hledá soucitu.
Láska Tě dívko zradila?
Myslíš že najdeš útěchy?
Příroda srdce ztratila:
jak má Tvé cítit povzdechy?
Mnohý žal větřík vyslyší,
na oko s mnohým smutně lká,
a mžikem zrádce v zátiší
rozmarně si již s kvítky hrá.
Srdečné strasti luně lkej,
v jeji zář skládej naděje:
a její chladný obličej
necitně se Ti vysměje!
Mnohý již oheň ve vodě
pohřbil se s láskou plamennou:
voda však při té nehodě
zůstala chladnou – studenou!
Tebe když láska zradila
důvěrně pohleď k blankytu! –
příroda – však cit ztratila,
příroda – nezná soucitu.