Patřte, dítky!
na ty kvítky,
když se z jara radují:
pnou do výšky
své kalíšky,
Bohu za vše děkují.
Proč pak ale,
kvítky malé,
kalíšky své kloníte,
když vám vadnou
zimou chladnou
lístky polo-rozvité?
V šťastné době
my vás sobě
béřem za vzor vděčnosti;
pročež vy zas
vemte si z nás
příklad v dobách neštěstí.
My, když žaly
slast nám kalí,
hlavinek nekloníme:
nýbrž vzhůru
k nebes kůru
prosebně vždy hledíme.