A já jsem jonák z českých hor,
zřím dolů na pláň i na bor.
Sluníčko svítí nejprv zde,
a nejposledněj’ odtud jde –
a já jsem jonák český!
Zde Vltava se temení,
já piju ji hned z pramení,
a dřív než do kraje chce jít,
nohou ji mohu zastavit –
a já jsem jonák český.
Mé hory jsou mým domovem,
tu bouře táhnou kolkolem,
a ať si z hor neb z kraje hřmí,
nad všecku bouři zpěv můj zní:
„A já jsem jonák český!“
Zuří-li bouře pode mnou,
modrá se nebe nade mnou;
mne bouře zná, já pěju jí:
„Nech otcův domek v pokoji,
a já jsem jonák český!“
A zavzní-li zvon na poplach,
že vlast mou plení krutý vrah,
tu sejdu s hor a páže mé
cizáky z vlasti vyžene:
a já jsem jonák český!