Vstaňte, vstaňte, vstaňte!
vy lesy, sady, lučiny,
ty polní zlaté símě:
již zašly strastné hodiny
a vyzvánějí zimě.
„Vstaňte, vstaňte, vstaňte!“
Tak pustou letíc krajinou
mladistvá Vesna hlásá
a přítomností Vesninou
vše zvedá se a jásá.
„Vstaňte, vstaňte, vstaňte!“
Tak zazní světem v soudu den,
a vseté lidstvo v rovu
dodříme dlouhý smrti sen
a povzkřísí se znovu.
„Vstaňte, vstaňte, vstaňte! – – – “
Zdaž vstanu, abych v ráji žil,
zda k nekonečné muce?
„To Bůh Tvůj Tobě zůstavil,
svůj osud máš si v ruce!“