Hvězdo, hvězdo, tys mne zradila.

Hvězdo, hvězdo, tys mne zradila! denně čítal v tvém jsem lesku, slova lásky, touhy, stesku, kteráž od milé’s mi nosila – – –

teď však hvězdo – jsi mne zradila. Vánku, vánku, tys mi nevěrným! Vždy jsi z kopidlenských strání zvěsty milky ve svém vání,

nosíval mi časem večerným – – – teď však vánku – jsi mi nevěrným. Luno, luno, jak jsi nestálá! místo lásky ve tvé tváři

teď jen chladnosť na mne září; což i milka v lásce ustála? – – – proto’s luno chladná nestálá?