Jak jsi malý, ptáčku,
jak jsi maličký,
a přec máš tak něžné,
krásné písničky?
Já jsem mnohem větší,
zpěvy rád též mám,
přece ale nikdy
tak nezazpívám.
„Já mé milé dítě,
vždy si přivstanu
když slunce vychází,
zpěv svůj dostanu.
Ranní tichý vánek
to je Boží dech,
naplňuje zpěvem
hrdla ptáčat všech;
a vždy, jako já, se
za malého měj:
kdo se před svým Bohem
za malého má,
ranní zpěvy ptactva
snadno pojímá.
A když počne zpívat,
Boha velebí,
sami anjelé s ním
zpívaj’ na nebi.