Celou chtěl bych má milenko Prahu
za jediný okamžíček dát:
kdybych moh’ jen na tom Vašem prahu
opět s Tebou, dívenko má, stát.
Ach jen býti na tom Vašem prahu
tam v tom tichém domečku zas’ žít,
s Tebou o lásce své a svém blahu
důvěrně si opět hovořit!
Kdy uhasne touha po tom blahu
kde jest konec tužeb mých a snah?
„až opustím opět bouřnou Prahu
a překročím ten Váš tichý práh!