Když jsem dívko, do blankytu
oček Tvých se pohroužil:
ó jak jsem se po tom nebi,
co v nich dříme, roztoužil!
Když pak musím nyní žíti,
dívenko má, bez Tebe:
anjílkem jsi a já lítám
s písní k Tobě do nebe.
Jak skřivánek zpívám sobě,
vznášeje se k blankytu:
za dne tam své nebe hledám,
večer – v srdce úkrytu.