Slyš kytaru, milenko!
Zde stojí věrný hoch;
Odevři své okénko,
Bych uvidět Tě moh’.
Zem prahnoucí schlazuje
Bleďounký měsíček,
Se jasně obrazuje
V stříbrný rybníček.
A dráhy ticho kreje,
Zefyrek v lípě hrá,
Kde Filoméla pěje –
S ní jinoch tvůj žehrá.
Zde se radostí třese,
K své kytaře zpívá –
Až v blizounkém mu lese
Ohlas se ozívá.
Ach, spanilá dívenko!
Slyš lásky věrné hlas:
Odevři své okénko,
Mne polib a – spí zas.
Líno má! Usni mile,
Co v lůžko lehneš jen;
Ti v spaní noční chvíle
Osladiž o mně sen.