Když mezi družkami stojí v nedělním
Rouše má Adelína, mi přichází
Tak, jako když růže jiných dle kvítků
Vnadně vyniká.
Ňadra jakýsi neznámý mně plápol
Mile rozpaluje – plesám kolem se
Pyšně patře, všech že ze krás jenom Ji
Sobě volil jsem.
Když ale Ji v domácnosti vidívám
V nedbalkách u tiché majestatnosti:
Něžnou i předčí violinku ve své
Okrase tajné.
Ó, v tu dobu spatřit nebes Milostku
Mním, jazyk očár blahý mi víže
Můj, že šťastný jsem; Genius mi šepce:
Že zvolila mne.