Přátelství.

Přátelství! anjelské plémě – Šťastný jsem, že mne blažíš! Božské city plodíš ve mně, Elysium tvoříš z země,

Tíži strastí odlehčíš. Když Tvá líčka slast maluje, Když v tvém oku klid se stkví: Kdo jej zkálit se varuje,

Kdo se srdečně raduje, Kdo, ó rci! než přátelství? S kým se můžeš honositi: „Co já vím, on také ví!?“

Kdo má s tebou stejné city, Komu můžeš vše svěřiti – Koho světí přátelství! Z lásky – jenž ctných pudů máti –

Posléz co se stane z ní? Posléz mdle jen počne pláti, Oheň lásky se obrátí – V svatostálé přátelství!

Slzy přátelství vzdy stírá, Menší bol, an v srdci tkví; A když strast Ti ňadra svírá, Výš se vrší její míra –

Podá oddech přátelství. Přátelství! nebeské plémě – Mně Tvé jméno sladce zní! Ať pod mnou se zboří země –

Vichr bouří – ještě ke mně Pne se věrné přátelství!