Luno! Zas plyneš po dráze temné
Svým mne vítajíc světlem příjemně,
An ladím svou bolně kytaru.
Skrý se, neb patříš bledé na líce;
Neznějí struny mně sladce více,
Neznějí v předešlém rozmaru!
Těžkomyslnost své přes mne křídlo
Prostřela, trud u mne vzal si sídlo,
Zpěv i kytara mně truchle zní;
Skrý se, než na hrobě mém až kvítí
Zroste, tvůj pak ať svit jasně svítí,
Mé by obydlí ukázal Jí.