Mnímli na ten čas, an jí nesměle jsem
Tiskl ručku milou, a též ona mně
Slabě tiskla mou – přeblahotnou cítím
Rozkoš Olympu!
Kytka bělých ve ňadrech jí se třásla,
Líce zápalu se rděly v posvátném
Vesty, vůkol osvěcujíce kvítí
Jasněji leskem.
Ptáci kolem umlkli, jen zpěvem svým
Chvíli tu slavila v trůnečku jívy:
(Pod které já s ní) Filoméla v stejném
Soucitu se mnou.
V ňadra hlavu sklonivši má milosti
Výjevy slyšela svatě, a anjel
Náš svazek věrný vida, jej požehnal
A sliby přijmul
Čistě plynoucí z mých a mé děvenky
Rtú, které klamu neznajíce, v jedno
Se spojíce, se z nenadání sladce
K sobě přitiskly.