To nemohu věru pochopiti,
Co má Lína chce;
Nic jí nelze dobře učiniti,
Vzdycky kárá mne.
Ondyno jsem ji za liliovou
Drže ručinku,
Políbení vtisk’ na korálovou
Její hubinku.
Tu se na mne hrozně zamračila,
Celý zbledl jsem;
Rozhorlená od mne odskočila,
Zvouc mne zlodějem.
Zlodějů nadávat sobě nedám,
Neb čest v těle mám,
Její hubičku, až se s ní shledám –
Zas jí zpátky dám.