V boru lovec často bloudil,
Často bloudil zmateně,
Vezdy se do houští vloudil,
A pak zpíval, když se vloudil
V houště strašně vzdálené.
Než sám v houště nechodíval,
Ne, tam nechodíval sám;
Všude sebou zbraň nosíval,
Vesel byl, že ji nosíval,
Bez ní nechodil nikam.
Z domova vzdy smutný vyšel,
Denně pout svou nastoupil;
Než když nazpět z borku přišel,
Z kruté pouště nazpět přišel,
Vezdy veselejší byl.
Tam, kde vlnka ječí mutně,
Kde objímá vlnka jez:
V obor hvězd patříval smutně,
V oboru hvězd jednu smutně
Hledal mezi nimi kdes.
Dlouho hledal, dlouho bloudil,
Hvězdy ale nenašel;
Jednou se do pouště vloudil,
Rána padla – snad zabloudil? –
Zabloudil, víc nepřišel.