Jaká mne holka ráda má:
Neřeknu žádnému;
Zalíbila, mně jak se zdá,
By hned se každému.
A pak, kdyby mně svedli ji,
Jiříkby umřel snad!
Ó ať to žádný jen neví –
Že mám Barunku rad.
Co charpa očko modravé,
Tvářinky jako krev,
A pysky růžné, lákavé –
Nemáť jich na sta děv.
Krček bělý co mléko jest,
A vlásky přisnědlé.
Barunka, věřte mou na čest,
Kochá samotna mne.
Ach! Teď tomu jsem smutný dal!
Já popsal děvče své;
Jestli mne někdo poslouchal,
Tak hned k ní poběhne.
Než já k vratům se postavím,
A k ní bude kdo chtít:
No! jej nevhodně pozdravím –
Musí zas po svých jít.