Líbí, Ludovíko milá!
Má se tobě jeskyně?
Rádaby jsi tam v té byla,
O níž jsem pěl, krajině? –
Slyš, jak šumně plyne řeka,
Již povějky krásí loď,
Josefína na nás čeká –
Ludovíko, s námi pojď!
Rychle obtoč kvítím spánky,
Já se k veslu postavím;
Arci jsou tam dva jen stánky –
Třetí ale vystavím.
S hrdla sněžného svůj pásek,
S těla světské šaty shoď;
Vrtkavé je štěstí lásek –
Ludovíko, s námi pojď!
Zříš tam v modru báň se stkvíti?
Tam vzdy oheň Vesty plá,
V modlitbě tam budem dlíti –
Josefína, ty a já.
V černé roucho oblečená
Budeš slouti Boží choť,
Vůkol od rolníků ctěná –
Ludovíko, s námi pojď!
Celý rok tam růže kvetou,
Obrazové lící Tvých;
Tam se vínky ctnosti pletou
Rukou děvčat nevinných.
Mníš snad na milosti vnady?
Jen tu vášeň hrdě skroť!
Přátelství jen nezná zrady;
Ludovíko, s námi pojď!
Rychle, rychle podej rámě,
Dlouho nerozmejšlej se!
Pevně co na bratra na mne
Ti se spolehnouti lze.
Josefína dráhou pestrou
Života Tě doprovoď;
Věř, že její budeš sestrou –
Ludovíko, s námi pojď!
Večír někdy Filomély
Dumy budem slúchati,
Někdy vroucně k Stvořiteli
Ze žaltáře zpívati.
Patříš na svět zpátky bolně?
Všecku svoji sílu sroť;
Tam oddechneš sobě volně –
Ludovíko, s námi pojď!
Žíti jako Cherubové
V svatém budem pokoji;
Čistí budou naši snové,
Jako voda ve zdroji.
A nit až mně Sudka ztenčí,
Charona připluje loď:
Která zbude, ji ověnčí –
Ludovíko, s námi pojď!