Venku, malíři! mi sídlo,
Jakbych ho přál si, maluj;
Vedle živé v chladu žídlo –
Zdroj to je nápoje můj.
Síň byla tamby povolná,
Strážby u ní psi měli,
Chlívek a mlátek a kolna
Dvůrby kolem hradily.
Záze zahrádku mi ladnou
S kvítky peřestě maluj:
Kde bzučivé včely mladnou,
K oulu nesou květu duj.
Rdítiby tam se jablíčka,
Švestky modratby měly,
Tamby hrdélka slavíčka,
Tamby četačky pěly.
Dál malovat mi lesíček
Na chlumu nezapomeň:
Kde škube trávu zajíček,
Srnka chrúpá kde lupen.
Mudřeny kamby oliva
S Zevsa dubem košila,
Tváři prochlad doma rýva
V parnu milýby dala.
A traty kol domu řásné,
Sad malovat pamatuj;
Všecko by již bylo krásné –
Družku takou vymaluj:
Očko modré, a linoucí
V ňadra se vlásky co len,
Krk labutí a planoucí
Líčka, mladý jako den.
Ctnostně maluj ji, malíři!
Jak je umem zdobená;
Jak naše láska se šíří –
Láska nezáviděná.
Tambych, ó slasti! sluníčko
V rozkoši pozdravoval!
Za takové staveníčko
Bych vše, malíři! ti dal.