Holubinko sněžná!
Tebe láska něžná
Vnadí,
Podletí k milosti
Tebe a k radosti
Ladí.
Sama já se soužím,
Po miláčku toužím
V křoví;
Žijeť on ve slastech –
Kdo mu mých o strastech
Poví?
Hochu! Snad ti lící
Ušlo mých hořící
Rdění? –
Nebo nechceš mému
Rozumět žhavému
Zření?
Vyjevit proč brání
Mravy dívce plání
Směle?
Nucená proč krýti
Děva jest, co cítí
Vřele?
Holubinko mému
Zapoleť k milému
Honem!
Že se, řekni, souží
A že Léna touží –
Po něm.