V stráni Kačenka seděla;
U ní seděl Janeček.
Ona dolů s hlavy vzala –
Zelený svůj věneček.
„O, jak krásný věnec tento!“
Janeček jí povídal;
„Všeckobych ti, má Kačenko!
Všeckobych ti za něj dal.“
Nechtěla Kačenka ale
Věnec zelený mu dát,
Chvílku mu jen dovolila –
Dovolila s ním si hrát.
Janeček byl pln radosti,
S jejím věnečkem si hrál,
Ale, ach! než se nadáli –
Čáp přiletěl – věnec vzal. –
Tu Kačenka zaplakala,
Zaplakal i Janeček;
Po čápu se ozírali,
Čáp byl pryč, s ním – Janeček.
A Kačence bledly líce,
Veselá víc nebyla;
Neměla víc svého věnce,
Ve stráň plakat chodila.
Sama ale samotinká
Tam pod jedlí seděla;
Janeček k ní nechodil víc.
S čím hrát? – Věnce neměla. –