Slyším slavíkovo pění?
Či to píseň Serafa?
Ó snad žádný klam to není –
Že Růženka sestra má.
Má je sestra, nebo ke mně
Sama „bratře“ pravila;
„Sestro!“ Já jsem zvolal temně –
Hruď mou rozkoš prolila.
V srdci mém tak bylo volno,
Žebych jej byl darem dal;
A při tom předc jaksi bolno,
Žebych hned byl zaplakal.
Kdo nad mne je blaženější? –
Žádný říc’ nemůže: „Já!“
Nebo dívka nejctnostnější
Mne za bratra zvolila.
Bratrem Tobě věrným budu,
Ty cit sestry v sobě vzbuď,
Tvé žalosti, Tvému trudu
Ulevit, má snáha buď.
Zhynulo radosti símě
Hned z mládi oběma nám:
Nuž tak nesme svoje břímě,
Až nám uleví Bůh sám.
Snad dřív nežli Tvého zhasne
Žití svit, Růženko! můj:
Pak u Otce v říši spasné
Na tě počká – bratr Tvůj.