Aj, tam poskakují po vršíčku
mezi stádem ovcí jehňátka,
tam se pasou žlutá housátka
a stará je střeží na trávníčku.
Ptáče plesá, sedá na větvičku
nedaleko svého mláďátka –
zem, hle, jako rajská zahrádka
z mhy vyhlíží libém po deštíčku.
Na sta rozmanitých tuch i přání,
budí v srdci lidském jara kmit,
jehož sladkost nad vše porovnání.
Maje radosť ze života svého,
přeje člověk si bez konce žít.
A žádá snad něco ukrutného?