Pode strání seděla,
smutně naříkala,
teskně v dálku hleděla
bolně zaplakala.
Tam kde hájek zelený
a pěšinka bílá,
ubíral se milený,
tam jej provodila.
Poslední políbení
tam od něho vzala –
věčné lásky toužení
v srdci uchovala.
Pode strání každý den
marně smutna sedí
a zabrána v lásky sen,
ku pěšince hledí.