Když vyjede ten, jenž vládu řídí,
z paláce svého letmo v krajiny
z rozkoše snad, či z příčiny
seznat život poddaných mu lidí. –
Jede slavně, vše se před ním cídí,
okrasou skví se města, dědiny,
na cesty jen se sypou květiny,
hlad a nouze na stranu se klidí.
Vladař vidí všude samou krásu
kam jen se zraky jeho otočí,
sluch zaléhá od zpěvu a jasu.
I vrací se k trůnu potěšený,
viděltě nyní vlastní na oči,
že je všecek národ přeblažený.