Ve všech hájích zasvěcených Slávě
hlásáno buď jednosvorně: „Bratři,
rozněcujme žároviska lásky,
podporujme bohulibý pokoj,
rozsívejme všude pravou volnost,
aby vzešlo růžové nám blaho.
Nebes vůle jestiť naše blaho,
nepřeje ho samo peklo Slávě
ode věků hubíc její volnosť;
zažehnejme zlobné peklo, bratři,
a bude mít matka Sláva pokoj,
zažehnejme znamením je lásky.
Zákonem jsme zavázáni lásky
v rodných vlastech slunné šířit blaho,
blaho kvete tam, kde vládne pokoj,
pokoj vždy byl drahým naší Slávě.
Hajme tedy, slovem, paží, bratří,
pokoj, boží rozsévejme volnost.
Mnoho krve lili již pro volnost,
krůpěj mnohou drahé krve – z lásky
k míru naši otcové – nám, bratří,
dbáti jest o rodných krbů blaho,
zbudovati musíme my Slávě
krásný, osvícený, volný pokoj.
Krásný, osvícený, volný pokoj,
pokojná a blahodatná volnost
údělem je staroslavné Slávě:
rozhárá-li se ten oheň lásky
doutnající v prsou našich – blaho,
blaho rajské rozvije se, bratři.
Buďme! cvičme! pojme bratry, bratří!
heslem naším zvučným budiž pokoj,
účelem nám budiž vlasti blaho,
na praporu nechať skví se „volnost“,
průvodkyní buď nám hvězda lásky
po veškeré široširé Slávě.
Po vší Slávě rozněcujme, bratři,
oheň lásky hajme její pokoj,
sejme volnost – vykvete nám blaho!“