Ach proč pláčeš, spanilé děvčátko
ach proč pláčeš, růžové poupátko –
nevinná, nevinná?
Slza tvá jak rosa na lupínku,
slza tvá jak perla ve prstýnku –
jediná, jediná!
Z tvých jen očí hledí na mne Mílek,
ty jen jsi můj rozkošný andílek
milený, milený!
Spíše slunce ztratí lesk svůj zlatý
než mé srdce obrázek tvůj svatý –
jediný, jediný;
Neplač tedy, spanilé děvčátko,
neplač, neplač, růžové poupátko –
nevinná, nevinná.
Chystej raděj myrtový ten vínek,
přichystán jest už zlatý prstýnek,
jediná, jediná!