Spokojenost.

Jak krásně v světě živ může býti, Kdož štěstí sám sy nezmaří, A z bytnosti své vždy radost píti, Již od Boha sy danou zří.

Jak vše co žije, Zde radost čije Z tak velké lásky v každý čas, Jak krásně v světě živ může býti,

Kdož Stvořitele slyší hlas. Bůh stvořil vše to, co země plodí, Y zvířat množství veliké, A všecky věcy, jenž se ti hodí,

Dal ku potřebě všeliké, Onť při řízení Měl také zření, Že k celosti nic nechybí,

Bůh stvořil vše to, co země plodí, Bůh stvořil svět všem přelibý. Kdo život vede vždy se vší ctností, Dle zákona, jímž chce být ctěn;

Kdo přičiní se s tou bedlivostí, By potřebnost měl každý den, Kdo v živobytí Svým stavem cýtí

Se spokojena býti dost, Kdo život vede vždy sevší ctností, Ten požívá zde blaženost. Když tvorcy svému hned v ranní době

Vždy za posylu děkuješ, A na dobrotu, jíž vše dal tobě, V čas žádný nepochybuješ, Tak požehnání

Vždy na konání Tvé hojně s nebe bude dštít, Když tvorce svého hned v ranní době, Též večer hledíš z darů ctít.

Když ctíš své bližní pro Boha svého, Když za bratří své je vždy máš, A činíš jim, co je prospěšného, Že jim z jích nouze pomáháš,

Když muži ctnému Y nepravému Vše soužení rád odstraníš, Když ctíš své bližní pro Boha svého,

Tak vůli jeho vyplníš. Pak povolá nás z té země milé, Své sluhy po té časnosti, By každý, kdož chtěl, tam dosáh cyle,

Jímž šťastní budem v věčnosti. Kde Boha věčně Vždy chválit vděčně, Též budem znát y tajnosti;

Pak svolá všecky s té země milé Nás do nebeské radosti.