IMPROVISACE

Ten život pustý je a jednotvárný, a přece se jen žitím opíjím, z hospody vrávorám se do kavárny, a krásné mládí své tak probíjím.

Při víně pak za noci bujně žiji, ba věřte mi, že bývám veselým a na zdraví všem, jež jsem rád měl, piji, a potom vždy tak naivní věci sním:

Je teskno mi a měkce zladěn bývám a probírám se v dávných vzpomínkách a starou písničku si tiše k vínu zpívám že marno vše a marným každý vzmach;

že je již zle a bude ještě hůře, že život již tak málo opíjí... A s cigaretou v ústech, čelo v chmuře, že mládí nejkrasší se probíjí.