Zkamenělí.

Za horou se růžné jitro míhá, Chladný vítr od východu vane. Na pastvišti veselý brav stane, Svěřence své bodrý pes probíhá,

A s dovádivými hrá beránky. Podál ovčák v bílém plášti stojí, Zádumčivě pohlíží v červánky, Jeho cit se zmítá v nepokoji.

Již se krajem denní světlo proudí, Jeho duše posud ve tmách bloudí; Na svou hodnou fenu se dnes supí, Pořád plísní zlatorouné tlupy.

U lesa se prostírají stáje, Sem zrak jeho starostlivě vlaje; Nejdražší berušku svého stáda Chová zde, dci krásnou, jako Lada.

Její srdce doma teskní, choří, Myslivec ze sousední doubravy, Hoch jak povodeň, k ní láskou hoří, Otec však jich sňatek naschvál staví.

Zanevražil ovčák na lesníka, An mu zabil nejlepšího psíka. Teď se zpřímil, hněv mu tváře rudí, U lesa cos lačné oko hledá,

Stará bolest znov se v prsou budí, Bezděky svůj pádný posoch zvedá. Na prahu ovčárny ženich stanul, Pomsty touha se v něm řevně zmáhá.

Ha, tu zočí škůdce svého blaha – Vztekem slzí zdroj mu s tváři skanul; Rozlítil se, jak když postřelený Dravec na stromě zří nepřítele:

„Bodejž ďábel zavichřil ti v těle! Ty písaři s pérem na rameně!“ Pastýři lál snubič odmrštěný, „Bodejž kat spral šediny tvé hlavy,

Bodejž zkameněl i s těmi bravy!“ Nastojte! vše podléhá proměně. Hle, jak starý ovčák sebou kroutí! Krev mu stydne, nemůž’ se víc hnouti,

Do země se ztuhlá noha vryla, Rázem posoch v napřažené ruce Zkameněl. O, tu jste slyšet měli, Jak bolestně dobrá fena vyla,

Jak bekoty stáda smutně zněly. Nikdo ujít nemohl své muce. Marně beránkové k matkám lnuli, Studilo je rouno zkamenělé;

K pánovi se hnalo stádo celé – Avšak kámen nářkem nepohnuli. Díte, co se s dcerou jeho stalo? Ta tam, jakby kámen padl v moře.

A co s podlým myslivcem se dálo? Jistě že jej stihlo věčné hoře? O, ten nedočkal se šedých vlasů. Zhynul bezdětek kdes na pustině,

Tělo shnilo v nesvěcené hlíně, Strojilo zde ptactvu mnoho kvasů. Když na stráni v jeseni si hoví Pastýři, tu stará k nim se snuje,

A zde u ohně jim vypravuje Lecos o dceři a o slouhovi. Podnes tu prý o půlnočním čase Smutně štěká pes a brav se pase.

Ovčák nevrle svým ovcím laje, Chvílemi zahude na šalmaje. Dceřin stín sem na stráň z boru pílí, V bílé říze těká mezi bravem,

K ovčákovi v pláči usedavém Vrhá se, a úpěnlivě kvílí. Tu se pasáci znamením kříže Znamenají, ženouce brav dále.

Stará belhá s bejlím do své chýže, Prozpěvujíc píseň k Boží chvále, Aby se jí doma v vážné době Podařil var kouzelného moku,

Kterým odolati lze vší zlobě, Jímž kmet nabude jarého kroku, Jímž milenci zprostí se všech soků.