„Dědoušek, náš dědoušek přichází!“ Volá mládež podál dveří, A již harfeníka obstupují. Hospodyně dere peří,
Po dni hospodář si odpočívá. Kraj se zmítá v chumelici. „Pojď sem, dobrá duše, tu si sedni, A pěj nám zde ve světnici!
Rád ti tatíček dá nocleh, někdo Z našich pro pivo ti skočí, Jen nám zazpívej a zůstaň u nás!“ Tu harfeník dále kročí:
„Dobrý večer pohostinní lidé! Neveselo v kraji nyní. Vůkol ledná poušť jen prostírá se; Stromy kryje sníh a jíní,
Mlčí mrazně utuhlý potůček, Sad nehostí zvěře ptačí, V šírém poli nespatříš človíčka, Obloha se děsně mračí.
Mílo nyní dlíti v teplé jistbě. Budiž, tedy zanotuji! Jako májový déšť svadlou pažiť, Tak mne písně zotavují;
Budiž, povím vám vše, co jsem slyšel, Co se dálo během času,“ Vece kmet, a u krbu se hostí. Odrostkové tonou v jasu,
Zůstavují večerní své dílo, A lnou k milenému druhu. Tu harfeník po stroji svém sáhne, Zladí jej a zpívá v kruhu.
Hospodyně časem draní staví, A na zpěv si pozor dává; Chvílemi i hospodář naslouchá, A potichu z lože vstává.
Lakotně zpěv ssají odrostkové, Žijí jenom svému sluchu, Pohromadě táboří se podál Pěvce, a plesají v duchu.
Cookies on Poetry Cove