Již se tají ruch a lomoz denní, Krajem pne se míru ratolest, Jen zde v dílně ještě klidu není, Robí veský mistr naručest.
Jak se tváře jeho zračí mílo! Podařilť Bůh jeho manželku, Robí šťastný mistr vzácné dílo, Robí pro rozence kolébku:
„Tobě dík, jenž vládneš světy všemi! Největší je ze všech otců běd, Bez potomka zetlít v siré zemi, Nezůstavit po sobě ni sled!
Tobě, otče náš! zní vroucí díka Za robátko, jež jsi poslal nám, Slyš mne, že hodného řemesníka A ctitele Tobě vychovám!“
A rok mnohý minul. Na hřbitově Zněl již večerního ave zvuk, U krbu dlí vesničan si hově, V krčmě divoký se vzteká hluk.
Jen zde ještě není konec znoji. V dílně plno kvapu, šelestu: Jedináček do světa se strojí, Robí mistr tlumok na cestu.
„S Bohem, ty můj světe! S Bohem, synku! Nuž jdi, tu máš požehnání mé! V cizině zpomínej na matinku, A na mistra v domovině své!
Přijmi poslední mé políbení, Pojď sem ještě jednou na mou hruď! Chop se víry – svatého brnění – Již jdi – dvakrát, dvakrát zdráv mi buď!“
A rok mnohý minul. Opět muže V prosté dílně spatříš v úspěchu, Robí mistr nevěstino lůže, Robí vázaného pro snachu.
Šťastně syn vykonal dalnou cestu, Po otci by přejal řemeslo, V dědině si vyhledal nevěstu, By s ní sdílel žití slast a zlo.
Ve vísce se sběhly mnohé změny. Dobrá máti v hrobě spočívá, Chřadne, hyne otec opuštěný, Pro nebeskou žatvu dospívá.
Již se tají ruch a lomoz denní, Krajem pne se míru ratolest; A zde v dílně ještě klidu není, Robí veský mistr naručest.
Jak se síly jeho rázem drobí, Bože, jak je ztrhán jeho hled! Pro jedince-syna rakev robí – Robil mistr v dílně naposled.
Cookies on Poetry Cove