„S Bohem jdi, tys svěží, zdráv a mlad!
Stár tvůj otec, otcem již tvůj brat,
Nuže, bojuj za nás svatý boj,
Potři vlasti nepřátelský voj!
A když bídně zhyne podlý vrah,
A ty zdráv políbíš rodný práh,
V míru s bratrem vládni v rovný díl,
Stařičký-li otec tvůj ti mil!
Již buď zdráv! ty hodný hochu můj!
Bohorodička tě opatruj!“
Oněměla starci v ústech řeč,
Slzami v boj světí synův meč.
Tichý pláč přerývá mládcův hlas;
Ještě zlíbá otci šedý vlas,
Vřele bratra k prsoum přivine,
S Bohem chase rukou pokyne.
Zmizel jako dech jun statečný,
Pohltil jej lomoz válečný.
Uzří-li kdy kruh své rodiny,
Nevím – to ví Bůh sám jediný.