Tam vetchý stařec shrbený
o berli bídně kráčí,
od domu k domu cestu zlou
slzami svými smáčí.
Již síla z ramen vyssáta,
tvář svraskla v dílen kouři,
vlas zbělel a duch zlomen byl
v divé životní bouři.
Ruka, jež vládla kladivem,
se k prosbě němé spíná
o drobty, spadlé se stolu,
kde hýří chasa líná.
Půl věku přešlo starce skráň
vždy skloněnou nad prací:
za mládí, síly ztracené
svět mošnou mu odplácí.