Probouzel se pošmourný den
líně jak břicháč po hodech.
Hornickým lidem v dědině
chvěl zmatek, nářek, ryk a spěch.
Před chvílí zpráva děsná stihla,
že zem pohltila v útroby
sta mužů, otců, živitelů,
dovršujíc hořkosť chudoby.
Zda slyšíš, Mamone, pláč a kletby
z úst žen a dětí plynoucí,
zda tušíš, co z krvavé té setby
přinesou ti časy budoucí?
Bez útěchy, pomateny
běhají ženy zoufalé,
v náručí neznámým strachem
poděšené dítky malé.
Již doběhly hrob strašný mužů,
z něhož vyšlehují plameny,
jenž drahé vzav jim živitele,
dal jim další život zlomený.
Zda slyšíš, Mamone, pláč a kletby
z úst žen a dětí plynoucí,
zda tušíš, co z krvavé té setby
přinesou ti časy budoucí?