Tři kroky veliké komůrky
v pevných zdech, staletí starých –
v nich muži zocelí, uzrají
z nadšených jinochů jarých.
Stuchlinou nassáté ovzduší,
v něm bída celého kraje –
to kdys mi rozválo mládí pel
ve vzlycích zjařmené laje!
U stropu malinké okénko
sepjaté rezavou mříží –
ty noci, probdělé na pryčně,
kdy oko k obloze vzhlíží!
A mozek horečně pracuje,
k budoucím cílům směr tvoří,
zří praskat dvéře cel železné
a jak se žaláře boří...