Za letních večerů bloudím rád v polích,
v kvetoucí přírodě načerpat sil,
z lidského tržiště, z města zdí holých
uniknout a sníti několik chvil.
Z lesíka toužebná slavičí píseň
souzvučně hlaholí ve mroucí ruch,
s člověka padá i vášeň i tíseň
a v hlavě zavíří směsice tuch.
Ve trávě milenci tulí se k sobě,
cvrčkové zpívají svatební sbor,
v nevlídné cihelně zakviklo robě,
měsíček vylézá stydlivě z hor.
Na blízku obrysy komínů, šachet,
jak divné příšery ze šera ční.
A zdá se, v mořích kdes, že plno plachet
a zpěvy hřímají revoluční...