Plakala sedřená
vrásčitá matička:
na vojnu vzali jí
drahého synečka.
Do pestrých šatů jej
na rychlo oděli,
šermovat učili
s vražednou ocelí.
Chystej se, vojáčku,
chystej se do boje,
nepřítel vlasti tvé
nechce dát pokoje!
Pohaněl prapory
prý tvého knížete –
k pochodu polnice
a bubny zazněte!
Chystej se, vojáčku,
prolíti mladou krev –
ukrocen knížecí
jen tak být může hněv!
Padneš-li, slávu tvou
roznese světem zvěst:
za vlast, za knížete
umříti – velká čest!
Budeš-li mrzákem
bez ruky, bez nohy,
na prsou plech stiší
tvůj povzdech, ubohý!
Flašinet, mošna, hůl –
toť konec písničky:
nad vojákem se, ach,
ustrňte, lidičky!