Po moři bez břehů lodička pluje –
s paluby hlaholí tanec a zpěv.
V hlubinách mocný proud o skály duje
jako lva v pralese vzdálený řev.
Tomu, kdo pozorně ucho níž skloní,
zbledne tvář a srdce přestane bít,
oči si zděšené maně zacloní
před bouří, jež může v každý mžik hřmít.
Jen vy tam na lodi chcete být hluší,
mýlí vás hladiny zdánlivý klid.
Běda, až hory vln váš kvas přeruší:
to moře veliké – jest chudý lid!