K jícnu šachty jednou z rána
šlo nás houfy – staří, mladí.
Kahan v ruce – čekali jsme,
kam nás povel štajgra vřadí.
V labyrintu chodeb horkých
kahan dnes neklidně bliká!
My přec chopili se kladiv:
kopáč v černou skálu vniká.
V tom jsme padli slepí, hluší...
Blýsklo a hřmí na sta hromů.
Večer mnohý druh nám chyběl
na zpáteční cestě domů.