Hopkují vrabčáci na střeše,
rvou se až lítá z nich peří,
zákona muž kráčí ulicí
a přísně nezbedy měří,
neb žijí bez řádu, bez kázně,
měšťákům hledí jen krásti,
nejdříve třešničky okusí –
nu – neví co jsou to strasti!
Ať lidé si robí zákony,
vrabčáci po svém se řídí:
čim, čim, čim – to as je – smějí se,
že hlad má plemeno lidí?