Zrodil se v prostřed chudoby
kdes v sklepním bytě –
otec zoufal, že přibylo
již osmé dítě.
Že z něho bude pán, v krátku
bylo viděti:
neb sám chtěl vždy se dřív najíst
než druhé děti.
Tucet roků černý chléb ctil
jako lahůdku,
jejž v rychlých dávkách podával
svému žaludku,
který přečasto s jazykem
dělával vzdory,
když matka v poledne, večer,
dala brambory.
Však starší bratři dospěli –
bída zmizela
a jemu se nová dráha
též otevřela,
když jeho buclatá sestra
na tučné faře
začala pečovat o blaho
pana faráře.
A farářovou přímluvou,
bez velké práce,
studie mu umožnila
pěkná nadace.
A že vždycky k profesorům
býval zdvořilý,
bez lámání hlavy se mu
zkoušky zdařily.
Jako advokát úrodu
z lidské hlouposti
klidil, až si dopomohl
k zemské vážnosti.
Arci, k národním účelům
časem zlatku dal –
a za to ovšem dar jeho
v novinách vždy stál.
Skutky ty nemohly zůstat
snad bez odměny,
za poslance v slavných volbách
byl on zvolený.
Uměl mluvit oposičně,
radikálně hrát,
a různé placené funkce
obětavě brát.
Nyní došel vrchol slávy,
chloubou lidu je,
když vlasť hájí, na punktace
hrozně hromuje.
Žádná oběť nepřivede
jej do rozpaků –
neboť zatím si zakoupil
deset činžáků.