Za hory ve zlaté záplavě
se líně slunko kloní,
na pláni cvrčkové trilkují,
mateřídouška voní.
Pojď milá, půjdeme do polí
po dlouhých opět časech,
na mezi usednem do trávy
ukryti v žitných klasech.
Víš, kde jsme poprvé seděli
tam před desíti lety.
Třešně se rděly i vlčí mák
a modraly chrp květy.
Nám horká krev v žilách kypěla
mladosti šťastným májem,
nám život zdál se být krásnou hrou
a celičký svět rájem.
Pojď milá, usednem do trávy –
ach, jak v tom vedru svadla!
Jak tváře naše tam v továrně
a chorá prsa vpadlá.
Za lesy slunéčko ve zlatě
shasíná jako svíce.
Až jitrem vzplane, vše vzkřísí zas –
nám nevrátí nic více.